Se mnou se nemusíte bát pravopisných chyb a nudných pouček

Můj příběh

Mou celoživotní vášní je čeština. Jsem tu proto, abych všechny zájemce provedla temnými zákoutími našeho mateřského jazyka a ukázala jim, že i čeština může být zábavná.

Píše se rok 2016. Přesněji začátek roku. Období smutných loučení s něčím, co už nejde vrátit zpět. A naopak období nových začátků, vzrušujících očekávání a výzev. Jedna taková si mě našla zrovna v období, kdy jsem to nejméně čekala.

V únoru jsem se přihlásila do on-line kurzu Podnikání z pláže, jehož autorkou a nadšenou propagátorkou je Stáňa Mrázková.

Proč?

Coby matka tří skvělých dětí a manželka úžasného muže prožívám obyčejný, leč poněkud rušný život. Doteď jsem přečetla nespočet příruček o mateřství a výchově dětí. Domnívala jsem se, že mi pak bude na tom mém "mateřském bojišti" lépe. Že všechno zvládnu, jak se říká, levou zadní. Najednou jsem však začala mít neodbytný pocit, že dny plynou navlas stejně.  

Stále více mi chybí moje vášeň - čeština. A to i přesto, že jsem obklopena svými zlatíčky, spokojená v útulném bytečku, ve svém pohodlíčku. Naše děti jsou zdravé, krásné, chytré - prostě nejlepší na světě. Ostatně jako všechny děti. Ale to mi nestačí! Nutně už potřebuji nějakou změnu. V tuto chvíli ještě netuším jakou.

Vraťme se teď o několik let zpět...

Ve škole jsem byla vždycky tak trochu za exota. Vyžívala jsem se v pravopisu, bavilo mě psát slohovky a dokonce i diktáty. Za menší úplateček jsem pomáhala méně "postiženým" spolužákům, aby přežili ty pro ně nekonečně dlouhé a nudné hodiny češtiny. Během malé přestávky jsem sepsala slohovku, schválně v ní udělala pár chyb a výsledek? Krásná dvoječka. Takže už na základce mě ostatní vyhledávali a já byla i se svou úchylkou na češtinu oblíbená.

Když jsem pak o pár let později studovala český jazyk na vysoké škole, nikoho to vlastně ani nepřekvapilo. I já si myslela, že to bude v pohodě...

A tu mi život uštědřil první pořádnou lekci: "Buď dostuduješ coby samoživitelka s malým dítětem, nebo budeš nešťastná a nikdy už nepředáš dál svou vášeň - češtinu."

Tak jsem zatnula zuby a ukázala životu, že nejsem žádné "béčko". Šťastně jsem dokončila studium a ihned získala místo učitelky na základní škole. Moc mě bavilo posouvat všechny ty teenagery dál do života.

Ano, bavilo. Asi 10 let. Pak vstoupil do mého života ON, vzali jsme se, máme spolu krásné děti a bezproblémové manželství. Dýcháme jeden pro druhého, sdílíme spolu každodenní radosti i starosti. A tak stále dokola. Rok, dva, tři… až jich bylo téměř šest. Šest šťastných let ve společnosti dětí, manžela a mých nejbližších.

Když v tom přišla ta hrozná rána!

V září 2015 se zhoršil zdravotní stav mého těžce nemocného tatínka. Lékaři nás začali pomalu připravovat na nevyhnutelný konec.

V těchto  dnech se mi tatínek svěřil, jak moc je na mě hrdý, že jsem vystudovala vysokou školu. (Patřil k lidem, kteří příliš nesdělovali své niterné pocity. O to víc mne to překvapilo.) Se slzami v očích jsem mu poděkovala. Tehdy jsem ještě netušila, že to byl jeden z našich posledních rozhovorů. O měsíc později odešel tatínek navždy…

Až teprve na začátku roku 2016 jsem si uvědomila jednu věc. Můj tatínek byl na mě tak hrdý! Ovšem můžu být hrdá já na sebe? Někde uvnitř jsem cítila, že musím jít a něco udělat. Něco ve svém životě změnit.

Čím dál častěji jsem si všímala nesprávného vyjadřování moderátorů v médiích, četla nešťastně formulované věty v novinách, na billboardech atd. Zkrátka mi vadilo, že řada lidí už zapomněla na svůj mateřský jazyk. Proto jsem se rozhodla, že budu pomáhat s češtinou všem, kteří o to budou stát. Školákům, studentům, jejich rodičům, prarodičům a třeba i cizincům, kteří se budou chtít naučit česky.

O několik dní později mi přišla do cesty zdánlivě běžná situace. Nikdy by mne nenapadlo, jak dokáže změnit život jedna jediná procházka s dětmi.

Kráčím ulicí a BUM!

Chyba na orientační tabuli významné úřední budovy. Je to možné? Tam, kde by člověk čekal jazykovou čistotu, se objeví taková nedokonalost. A večer, téhož dne, další přebrebty v televizních novinách. A dost! Tak to už stačí!

Tu se mi v hlavě mihl nápad.

A dostáváme se opět na začátek příběhu. Přihlásila jsem se do on-line kurzu Podnikání z pláže. Díky propracované koncepci jeho autorky jsem si vytvořila vlastní webové stránky, založila projekt Čeština pro všechny a stejnojmennou fanpage na facebooku. Začala jsem psát články na blog a dokonce i e-booky o češtině.

Trvá to už pár měsíců, ale já pořád cítím nadšení pokaždé, když mohu pomáhat svým klientům. Dokázala jsem to! Už i já jsem na sebe hrdá. Můj milovaný tatínek by měl obrovskou radost. Tím jsem si jistá.