Přídavná jména označující barvy

I čeština může být barevná. Nejen množstvím slov, která má v zásobě. Nejen růzností stylů, ze kterých můžeme vybírat podle toho, při jaké příležitosti mluvíme a píšeme. Dnes si totiž posvítím přímo na barvy jako takové. Na jedné straně dovedou dost oživit náš jazyk. Ale na straně druhé i mezi barvami na nás číhá hned několik chytáčků.

Věčný optimista – ten, kdo se na svět dívá před růžové brýle, maluje si svět růžově.
Mít dobrou náladu – vyspat se do růžova.
Pesimista jako vyšitý – vidí všechno černě.
Cholerik, člověk vznětlivý – je rudý vzteky.
Ten, kdo se stydí – červený jak rak.
Člověk, kterému je nevolno – je bílý jako stěna, bílý jako křída, je zelený jak sedma.
Ten, kdo druhým závidí – je zelený závistí, je žlutý závistí.
Ten, kdo pracuje do úmoru – maká jak barevnej.
Když je něco písemně stvrzeno – je to černé na bílém.
Cestující, který nezaplatil jízdné – černý pasažér.
Splnit někomu všechna přání – snést mu modré z nebe.

Jak vidíte, barvami se to v české slovní zásobě jenom hemží. Někdy nám však mohou trochu zkomplikovat psaní.

JAK JE TO SPRÁVNĚ?
Červenožlutý, nebo červeno-žlutý?
Bleděmodrý, bledě modrý, nebo bledě-modrý?
Červenomodrobílý, nebo červeno-modro-bílý?
Šeříkově fialová sukně, nebo šeříkově-fialová sukně?

ČERVENOŽLUTÝ × ČERVENO-ŽLUTÝ
ČERVENOŽLUTÝ
Jedna barva, ve které se mísí červená a žlutá. Když si představíte pomeranč, tak to je přesně ten barevný odstín, o který nám jde. Červenožlutý.
ČERVENO-ŽLUTÝ
A v tomto případě jsou to už dvě samostatné barvy vedle sebe. Například červené tričko se žlutými květy.

BLEDĚMODRÝ × BLEDĚ MODRÝ × BLEDĚ-MODRÝ
Je jedno, zda použijete variantu BLEDĚMODRÝ nebo BLEDĚ MODRÝ. Obě jsou totiž správné. A co třetí možnost? Tak s tou se vůbec nezatěžujte, jako by tu ani nebyla.

ČERVENOMODROBÍLÝ × ČERVENO-MODRO-BÍLÝ
Jedině varianta ČERVENO-MODRO-BÍLÝ je správná. Nejedná se totiž o jeden odstín namíchaný dohromady, ale tři jednotlivé barvy.
Např. červeno-modro-bílá vlajka.

ŠEŘÍKOVĚ FIALOVÁ SUKNĚ × ŠEŘÍKOVĚ-FIALOVÁ SUKNĚ
Správně je ŠEŘÍKOVĚ FIALOVÁ SUKNĚ. Slova v tomto spojení píšeme odděleně. (Kdyby vás to zajímalo, tak jde o volné spojení příslovce a přídavného jména.) Na spojovník tedy zapomeňte.

CO JE TO SPOJOVNÍK?
V češtině mu sice správně říkáme spojovník. Ale já záměrně použiji zdrobnělinu „spojovníček“. Je totiž o krapánek menší než jeho kamarádka pomlčka.

O spojovníku i pomlčce se dozvíte víc zde nebo také v knize Čeština pro všechny.

A právě spojovník a pomlčka se nám často pletou. Mějte však na paměti, že ve spojení s barvami píšeme právě spojovník, nikoli pomlčku. (Ano, vím, stylisticky poněkud slabá věta, slova „spojovník“ a „spojení“ by neměla být použita v jedné větě. Ale zde je to opět můj záměr. Protože si to tak líp co? Za-pa-ma-tu-je-te. (Vidíte? I tu ho máte. „Spojovníček“ jeden malilinkaťoučký.)

Čeština se mnou je Čeština pro všechny.
Vaše Erika