Se mnou se nemusíte bát pravopisných chyb a nudných pouček
Rozsáhlou češtinářskou kapitolkou jsou i hojně probíraná vyjmenovaná slova. Žáci se o nich poprvé dozvídají ve třetí třídě a pak už jsou nedílnou součástí diktátů a pravopisných cvičení až do deváté třídy. A co si budeme povídat, i my dospělí se s nimi často setkáváme. Vždyť se to jimi v textech jenom hemží. Vybrala jsem pro vás...
Už z dob studia na základní škole nám v hlavách uvízly měkké souhlásky ž, š, č, ř, c, j, ď, ť, ň. Měkké proto, že po nich píšeme měkké i. Tedy většinou. Někdy můžete totiž narazit na výjimky, kdy i po takové měkké souhlásce C píšeme Y.Zdá se vám to podivné? Nač chodit kolem horké kaše, pojďme...
V dalším z češtinářských článků se zaměřím na podstatná jména konkrétní, abstraktní, obecná a vlastní. Přesněji pak na to, jak je od sebe odlišit, protože i toto učivo dává žákům dost zabrat. PODSTATNÁ JMÉNA KONKRÉTNÍDo této kategorie řadíme takové názvy osob, zvířat, rostlin a věcí, na které si můžeme pomyslně sáhnout, uchopit je.Například:žena, dítě, tatínek, Kristýna, Michal...
V dalším článku nahlédneme pod pokličku slovům přejatým z cizího jazyka, která končí na -us. I tato slova nás totiž dovedou v textech pěkně potrápit, když nevíme, jak si s nimi správně poradit. Při jejich skloňování máme totiž hned několik možností, což nám může následně zkomplikovat psaní. Konkrétně se zaměřím na podstatná jména rodu mužského zakončená na -us. KONCOVKA...
Čas od času dojde v našich mluvených i psaných projevech na stupňování. Nejspíš si teď vybavíte, jak jste se ve škole učili o 3 stupních přídavných jmen. Těmi to ale zdaleka nekončí. Právě naopak. I zdánlivě jednoduché a jasné stupňování dokáže udělat v našich textech pěknou paseku. Abyste z něj tedy nebyli jeleni, mrkneme se společně na to,...
V textech mnohdy píšeme velká písmena tam, kde nemají co dělat. Jedním z takových případů jsou podstatná nebo přídavná jména, která v češtině řadíme mezi obecná a máme je tedy psát s malým písmenem. Ovšem i sem se nám někdy chybička vloudí. Např. Poskytneme vám poradenství v oblasti bankovnictví a pojišťovnictví. Tuto větičku jsem objevila na jednom webu. Zde už...
V minulém článku jsem psala o shodě přísudku s podmětem jednoduchým. Pokud se vám tato češtinářská kapitolka zdála složitá, v tom případě si držte klobouky, dámy a pánové. Teď teprve to bude pořádná jízda! Pokud je jeden z členů několikanásobného podmětu rodu mužského životného, pak právě tento rod má přednost před ostatními. V přísudku píšeme –i.Racci a vlaštovky poletovali.(Rod mužský...
A máme tu další z češtinářských jevů, konkrétně z kapitolky o skladebním (nebo také syntaktickém) pravopisu. Často jej používáme. To ano. Ale ne vždy si s ním víme tak úplně rady. Na rozehřátí začneme tím základním, co zřejmě řada z vás ví. Když je podmět rodu mužského životného, píšeme v přísudku -i.Hudebníci hráli. Když je podmět rodu mužského neživotného,...
Na stříbrné příčce mezi slovními druhy se hrdě tyčí přídavná jména. Víme toho o nich poměrně dost. Ale i tak nám způsobují při psaní problémy. Jedním z nich je skloňování. Pojďme si v tom tedy udělat jasno. PŘÍDAVNÁ JMÉNA TVRDÁPtáme se na ně: Jaký? Který?Vzor: mladý Podle vzoru MLADÝ skloňujeme příd. jména tvrdá končící:-ý (rod mužský, např....
Tentokrát se dostává ke slovu češtinářská kapitolka, se kterou si často lámou hlavu žáci a studenti u přijímacích zkoušek a jiných testů. Jak tedy rozlišit větu jednočlennou, dvojčlennou a větný ekvivalent? Snadná pomoc, hned si v tom uděláme pořádek. VĚTA JEDNOČLENNÁ Má jen jeden základní větný člen (určitý tvar slovesa a vyjadřuje většinou přírodní jevy nebo...
