K čemu nám to bude?

Kdo z učitelů neslyšel od svých žáků tuto větu, jako by ani neučil. Dřív nebo později ji na vás bez varování „vypálí“. A záleží na vašem pedagogickém umu, jak se s touto nepopulární situací vyrovnáte. A věřím, že i rodiče si tento výrok už několikrát vyslechli od svých dětí.

TAKTO NE
„O tom se s vámi nebudu vůbec bavit.“
„Nemá cenu, abych vám to vysvětlovala. Pro to tu nejsem.“
„Musíme se řídit podle ŠVP a podle mého tematického plánu.“
„Bude to součástí testů k přijímacím zkouškám.“
„Nikdy nevíte, kdy se vám to bude hodit.“

A teď ruku na vaše učitelské nebo rodičovské srdce. Že se vám už někdy podařilo vypustit z úst i takováto moudra? (Mně tedy ano, klidně se k tomu přiznám. Jsem normální člověk, který se dokáže ze svých chyb poučit. A nějaké to „zaškobrtnutí“ se čas od času může přihodit každému.)

Ale co naplat, žáci jsou tvorové zvídaví a všemi mastmi mazaní. Nenechají se jen tak opít kantorským rohlíkem. Musíme na ně tedy jinak.

NEJVÍC SE MI OSVĚDČILO TOTO
„Nikdy nevíte, kdy se vám to bude hodit.“

Že už to tu jednou bylo? To sice ano. Ale dost záleží na intonaci věty, v jakém kontextu a jakým tónem ji řeknete. Když žákům trpělivě vysvětlíte, co tím máte na mysli, a když k tomu ještě přidáte svoji vlastní zkušenost, jste na správné cestě. Žáci chtějí důkazy. Tak jim je předložte.

Například mojí aprobací je český jazyk a literatura a občanská výchova. Mohla bych si říct, že nikdy nebudu potřebovat své znalosti z oblasti hudební teorie a hry na hudební nástroj. A ejhle, díky tomu jsem pak mohla nějakou dobu učit i hudební výchovu. Sice „neaprobovaně“, tak už to ve školství občas chodí. Ale věděla jsem, o co jde.

Každou hodinu jsem s žáky zpívala, hrála na kytaru a dost času jsme věnovali i hudební teorii. Nepotřebovala jsem pouštět místo sebe hudební doprovod. Znala jsem noty. Takže když jsem pak žákům předložila všechny tyto argumenty, sami uznali, že na tom nejspíš něco bude. (Legrační byly hlavně jejich nevěřícné pohledy, když viděli mě, svoji češtinářku, jak sedí v učebně hudební výchovy, hraje na kytaru, a dokonce i dost dobře zpívá.)

A podobné je to i se studiem jazyků. Umět cizí jazyk, to už je dnes jakýsi povinný standard. Automaticky se počítá s tím, že ovládáte alespoň jeden z nich. A pokud ne, teprve časem poznáte, jaká komplikace to může být. Ale vysvětlujte to žákům, že? Ti nehledí moc do budoucnosti. Žijí tady a teď. A co bude pak, to je teď netrápí.

Co tedy dokáže žáky motivovat k tomu, aby v daném předmětu „zabrali“, nesoustředili se tolik na to, k čemu to je? Aby věnovali spíš pozornost tomu, že vědomosti jsou tím, co utváří naše myšlení, náš pohled na svět. A že věděním si zvyšujeme sebevědomí a sebeúctu. A že nám taky může přinášet radost a jednoduše dobrý pocit.

Nemáme to, my učitelé, zrovna jednoduché! Veřejnost si o nás často myslí, že vedeme děti jako „stádo ovcí“, že vzděláváme všechny podle stejné šablony. Sami však víte nejlépe, jak je to doopravdy, že?

Snažíte se ze sebe vydat první poslední (a často ještě o trochu víc).

Přistihnete se, že přemýšlíte nad žáky a učivem víc než nad svým vlastním životem.

Žijete svým posláním ve dne (a často i v noci).

Snažíte se svoje hodiny žákům zpestřit.

Na každém kroku hledáte praktické příklady, které zaujmou svou jednoduchostí a názorností.

Snažíte se své žáky pochopit a naslouchat jim.

A to jsou všechno ty nejlepší cesty, kterými dovedete své žáky přesně tam, kam chcete. K učení, které pro ně nebude mučením, ale dobrodružnou výpravou za poznáním.

Je to až příliš naivní představa učitelky, která je teď lektorkou, korektorkou a copywriterkou na volné noze? Nemyslím si. Nikdy jsem totiž nehleděla na to, co si o nelehké a zároveň i krásné práci učitelů myslí veřejnost. Nikdy jsem se nenechala „vykolejit“ negativními reakcemi těch, kteří nevědí o „kantořině“ zhola nic. Ke svému poslání jsem přistupovala vždy s pokorou, úctou, jistou dávkou nadhledu a humoru. A hlavně – se srdcem, které bije pro žáky. A které ví, že vzdělávání má velký smysl. Ať si říká kdo chce co chce.

Jaká je vaše oblíbená odpověď na tuto záludnou otázku?
V komentářích pod článkem je místa dost.

Čeština se mnou je Čeština pro všechny.
Vaše Erika