Jak učit „puberťáky“ a nezbláznit se

Náctiletí. Teenageři. „Puberťáci“. Někdo je učí rád, pro jiného je to až příliš velká pedagogická výzva. Každopádně jsou to človíčkové nepředvídatelní a podle toho je potřeba s nimi také zacházet. Jednak tím prospějeme jim samotným, jednak také sobě.

Pravdou je, že já jsem vždy učila náctileté ráda. Když se tak ohlížím zpátky, opravdu jsem si s nimi rozuměla tak nějak nejlíp.

A přitom pro některé učitele je výuka ve třídě „puberťáků“ natolik stresující a frustrující, že se jí (pokud je to jen trochu možné) raději vyhnou. V tom horším případě to může být dokonce důvod pro odchod ze školství. Ne každý ten tlak ustojí.

Kdo však učí na základní škole, pubescentům se jen stěží vyhne.

CO VÁS S NIMI ČEKÁ A NEMINE?

• Časté výkyvy nálad jako na houpačce. (Někdy jsou skvělí, jindy nesnesitelní.
• Nepředvídatelné reakce. (Čekáte, že se stane A, nebo B, ale ono se stane C.)

CO TO PRO VÁS ZNAMENÁ?

• Buďte připraveni na vše. Puberťáci jsou nevyzpytatelní.
• To, co funguje u žáků jiného věku, často nebude fungovat u náctiletých.
• Trvejte na svém stůj co stůj! Stanovte jim včas hranice, přes které prostě nejede vlak!

Neberte si jejich nálady a uštěpačné poznámky osobně. Zbytečně byste se tím trápili.
Sama jsem byla v pubertě. Ačkoliv hodná holka, „mlátilo“ to se mnou do všech světových stran. Ale nikdy jsem tím nechtěla ublížit lidem ve svém okolí. Naopak. Hledala jsem tak vlastně cestu do vytouženého světa dospělých, kam už jsem chtěla co nejdřív patřit. (Jooo, kdybych tenkrát tušila, co mě v dospělosti čeká, zůstala bych někdy raději ve věku svých „sladkých“ patnácti let.)

NEBERTE SE ZAS TAK VÁŽNĚ

Na jednu stranu se neobejdete bez důslednosti a přísnosti. Na stranu druhou není vůbec na škodu, když žákům ukážete i vaši milou a vstřícnou tvář. Smějte se s nimi od ucha k uchu. Odlehčete nezáživný výklad nějakou vtipnou historkou z vašeho života. (Ale jen občas, o to víc to zabírá.)

PŘIZNEJTE SVOJI CHYBU

Jaké jste vy, coby žáci, měli rádi učitele? Ty, kteří byli neomylní a nepřístupni jakékoli debatě? Nebo ty, kteří se nebáli sestoupit ze svého kantorského piedestalu, kteří dovedli uznat, že nemohou vědět všechno?
Učitel, který umí projevit svoje lidství, znalosti a srdce zároveň, je tím nejlepším pro svoje žáky. Respektovaným odborníkem a kamarádským pomocníkem. (Vzpomeňte si na své oblíbené kantory. Nebyli právě takoví?)

Nebojte se tedy odhalit svoje nedostatky. (Vím, chce to koňskou dávku odvahy.) U žáků tím získáte na autenticitě. Velice rychle poznají, že si před nimi nehrajete na chytráka, který je chce ponížit jen proto, že ví víc.
Ale opět zde musím připomenout, že vše má své hranice. Tedy i četnost takovýchto přiznání. Šetřete s nimi, protože jinak se vás žáci budou snažit nachytat na hruškách, kdykoli vycítí vaše zaváhání.

PROBUĎTE K ŽIVOTU JEJICH TALENTY

Každý je jiný, ale jedno mají společné. Vášeň pro něco. O čem spolu zapáleně hovoří? Čím žijí o přestávkách? Jak tráví svůj volný čas?
Zkuste s nimi najít společnou řeč. Zajímejte se o jejich vášně a talenty. Uvidíte, jak se jim rozzáří oči, když projevíte účast.

Pochopit všechny ty výkyvy náctiletých je často dřina, která se však určitě vyplatí. Výuka této věkové skupiny se pak stane nejen efektivní, ale i poměrně zábavnou a obohacující záležitostí.

Pohodové „učitelování“ vám přeji.
Vaše Erika