Shoda přísudku s podmětem jednoduchým

A máme tu další z češtinářských jevů, konkrétně z kapitolky o skladebním (nebo také syntaktickém) pravopisu. Často jej používáme. To ano. Ale ne vždy si s ním víme tak úplně rady.

Na rozehřátí začneme tím základním, co zřejmě řada z vás ví.

Když je podmět rodu mužského životného, píšeme v přísudku -i.
Hudebníci hráli.

Když je podmět rodu mužského neživotného, píšeme v přísudku -y.
Stroje nefungovaly.

Když je podmět rodu ženského, v přísudku píšeme -y.
Vlaštovky odlétaly.

Když je podmět rodu středního, v přísudku píšeme -a.
Jablka popadala.

Pomůcka: Dosaďte si před podmět ukazovací zájmeno (ti, ty, ta).

(ti) Hudebníci hráli.
(ty) Stroje nefungovaly.
(ty) Vlaštovky odlétaly.
(ta) Jablka popadala.

Tak. To bychom měli, přátelé. Základ jsme zvládli, pojďme na zrádné výjimky. V tomto je čeština potvůrka podšitá, vždycky na nás nějakou vysype ze svého bezedného rukávu.

RODIČE, LIDIČKY, KONĚ
Při shodě přísudku s podmětem rodiče, lidičky nebo koně píšeme v přísudku -i.
Lidičky se seběhli na náměstí.
Vraní koně letěli jako o závod.
Vrané koně letěli jako o závod.

NEŽIVÉ KONĚ A PŘEDMĚTY PŘIPOMÍNAJÍCÍ KONĚ
Když však máme na mysli neživé koně a předměty, které koně jen připomínají (jsou neživotné), pak píšeme v koncovce -y.
V tělocvičně stály velké koně (tělocvičné nářadí).
Dřevěné koně na kolotoči se dětem líbily nejvíc.
Na šachovnici nebyly žádné šachové koně.

DNI, DNY, DNOVÉ
Podstatné jméno dny/dni má shodu jako podstatná jména neživotná, proto píšeme v přísudku -y.
Dny rychle ubíhaly.
Dni rychle ubíhaly.

Pozor, zde už na vás číhá chyták.
Dnové rychle ubíhali.
V tomto případě píšeme ve shodě přísudku s podmětem -i. Jedná se totiž o podstatné jméno, které má životné tvary, i když označuje neživou věc. Slovo dnové je sice knižní, v běžném textu ho takřka nepotkáte. Ale žákům často komplikuje život, protože je s oblibou přidáváno do nejrůznějších testů.

Podobně jsou na tom sněhuláci, strašáci, bubáci, slanečci, uzenáči, ledoborci, ukazatelé, maňásci a podobně. Patří mezi slova, u kterých píšeme ve shodě přísudku s podmětem -i. Opět se jedná o podstatná jména, která mají životné tvary, i když označují neživé věci.
Sněhuláci roztáli.
Bubáci strašili.
Slanečci nám chutnali.
Ledoborci pluli.
Barevní maňásci se dětem líbili.

Pozor! Někdy mohou mít i tvary neživotné (ty slanečky, ty uzenáče, ty ledoborce…). Pak píšeme  pro změnu –y.
Slanečky nám chutnaly.
Uzenáče byly výborné.
Ledoborce pluly.
Barevné maňásky se dětem líbily.

DÍTĚ, UCHO, OKO
Podstatná jména dítě, ucho, oko jsou středního rodu. Ale v množném čísle mají slova děti, uši, oči shodu přísudku s podmětem podle ženského rodu, píšeme tedy –y.
Děti se vracely z výletu domů.
Velké uši mu odstávaly.
Šťastné oči mu zářily.

SKUPINY, STOVKY, TISÍCE
I když víme, že se na podmět ptáme kdo, co, i tak můžeme někdy zaváhat. Jako třeba v případech, kdy mylně určíme podmět. Proto pamatujte, že podmět je vždy jedině v 1. pádu!
Skupiny závodníků dobíhaly do cíle.
Stovky lidí přišly na náměstí.
Tisíce fanoušků sledovaly zápas.

Znáte někoho, komu by můj článek mohl pomoct?
Tak neváhejte a sdílejte jej dál.

Čeština se mnou je Čeština pro všechny
Vaše Erika