Vše o spojkách – 2. část

V další části článku o spojkách jsem se zaměřila konkrétně na spojky podřadicí.

SPOJKY PODŘADICÍ
Připojují větu vedlejší (závislou) k větě hlavní (řídící). Většinou je najdeme na začátku vedlejší věty. Píšeme před nimi čárku.

Například:
Pomůžu ti, když budeš chtít.
(1. věta hlavní, když 2. věta vedlejší.)

Protože je Verunka ještě malá, doprovodím ji k vám.
(Protože 1. věta vedlejší, 2. věta hlavní.)

Spojky podřadicí využijete ve vedlejších větách.
(Mezi spojky patří jen tučně napsané spojovací výrazy, ty ostatní řadíme k jiným slovním druhům.)

• Vedlejší věta podmětná – kdo, co, že, aby, zda.
  Např.: Je vidět, že už máš lepší náladu.
  (Kdo, co je vidět? Že už máš lepší náladu.)

• Vedlejší věta předmětná – že, aby, jak, kdo, co, proč.
  Např.: Věřím, že to zvládneš.
  (V koho, co věřím? Že to zvládneš.)

• Vedlejší věta přívlastková – že, aby, jak, kde, kdy, kdo, který, jenž.
  Např.: To je náhoda, že jsme se potkali.
  (To je jaká, která náhoda? Že jsme se potkali.)

• Vedlejší věta příslovečná místní – kde, kam, odkud, kudy.
  Např.: Posaď se, kde bude volné místo.
  (Kam se posaď? Kde bude volné místo.)

• Vedlejší věta příslovečná časová – když, až, jakmile, zatímco, dokud, kdykoli, kdykoliv, jen, sotva, sotvaže, než, nežli.
  Např.: Když jsem přišla z práce, náš pejsek už nedočkavě štěkal.
  (Kdy náš pejsek nedočkavě štěkal? Když jsem přišla z práce.)

• Vedlejší věta příslovečná způsobová – jak, jako, než, že, pokud, tak-jak.
  Např.: Udělal to tak, jak nejlépe uměl.
  (Jak to udělal? Tak, jak nejlépe uměl.)

• Vedlejší věta příslovečná měrová – že, jak, jako, když, jako kdyby, co, seč, takže, kolik-tolik, kolikrát-tolikrát, čím-tím, více-než.
  Např.: Kolik do toho vložíš, tolik se ti vrátí zpět.
  (Kolik se ti vrátí zpět? Tolik, kolik do toho vložíš.)

• Vedlejší věta příslovečná příčinná (důvodová) – že, protože, poněvadž, jelikož.
  Např.: Koncert by zrušen, protože zpěvák onemocněl.
  (Proč, z jakého důvodu byl koncert zrušen? Protože zpěvák onemocněl.)

• Vedlejší věta příslovečná podmínková – když, jestli, jestliže, -li, kdyby, pokud, pakli, pakliže.
  Např.: Budeš-li chtít, pomůžu ti.
  (Za jaké podmínky ti pomůžu? Budeš-li chtít.)

• Vedlejší věta příslovečná účelová – aby, ať.
  Např.: Po ledovce choď opatrně, ať neuklouzneš.
  (Za jakým účelem/cílem choď opatrně? Ať neuklouzneš.)

• Vedlejší věta příslovečná přípustková – i když, i kdyby, ač, ačkoli, ačkoliv, přestože, třebaže.
  Např.: I když neumím lyžovat, na hory s vámi ráda pojedu
  (I přes co/Navzdory čemu s vámi ráda pojedu na hory? I když neumím lyžovat.)

• Vedlejší věta přísudková – jak, jaký.
  Např.: Nebe bylo, jako by ho namaloval.
  (Jaké bylo nebe? Jako by ho namaloval.)

• Vedlejší věta doplňková – jak, jako.
  Např.: Viděla Ondru, jak utíká na autobus.
  (Ve větě hlavní je sloveso smyslového vnímání vidět. Tato věta končí slovem Ondru. Jedná se zde o dvojí závislost. Věta vedlejší doplňuje význam slovesa, tedy Viděla, jak utíká. A věta vedlejší ještě doplňuje význam podstatného jména, tedy Ondru, jak utíká.)
  
  

Učivo o vedlejších větách patří k těm složitějším tématům, se kterými se žáci v češtině potýkají. A protože tyto věty vyžadují důkladnější vysvětlení, o každé z nich v budoucnu napíšu celý článek. Máte se tedy na co těšit.

Znáte-li někoho, komu by můj článek mohl pomoci, sdílejte jej dál.

Čeština se mnou je Čeština pro všechny.
Vaše Erika