Když se váš text načančá

Dnes začnu pěkně od podlahy (tedy spíš od koupelny). Několikrát denně na sebe nanášíme nejrůznější krémy, masti a mastičky (některé ženy pod nimi není ani vidět). Hledáme ty nejúčinnější prostředky k vyhlazení vrásek, podstupujeme zkrášlovací kúry. Péči o svoji tělesnou schránku bereme jako naprostou samozřejmost.

Pečujeme se stejnou vášní o svůj psaný projev? I on má často svoje vady na kráse, svoje letité vrásky v podobě pravopisných chyb. Ale nám je to většinou jedno.

Škoda! Vždyť i naše písemnosti by mohly být upravenými dámami. A ne jen ušmudlanými holčičkami, které právě spadly do nejbližší louže. Na první pohled sice vypadají přenáramně, ve značkových šatičkách by mohly vystoupit rovnou na přehlídkovém molu. Ovšem po pádu do louže je všechna krása rázem pryč. A podobně je tomu i s naším písemným projevem.

Zdobíme ho nejrůznějšími barvičkami, obrázky, pohráváme si s písmem a grafikou. Kdo nezná míru a přežene to s „čančáním“ svého textu, ten s ním pak může jít rovnou k cirkusu. Méně znamená v tomto případě více. V jednoduchosti je krása, s tím se nedá nic dělat. (I muži mnohem raději ocení přirozenou krásu ženy namísto vyumělkované dokonalosti.)

A tak i našim textům by mnohem více slušely věty psané stručně, jasně a hlavně podle pravopisných pravidel. Všechny ty ozdobičky navíc už je nezachrání. Jak není v pořádku pravopis, na pohled krásný text se změní v jeden veliký chaos.

Proč tedy řada lidí neřeší pravopis?

• Protože správně se přece píše jedině v hodinách českého jazyka. V ostatních oborech není na takové „zbytečnosti“ čas.
• Mnoha lidem stačí ke spokojenosti funkce automatických oprav ve Wordu.
• Nač řešit pravopis, když naše texty nikdo nehodnotí? Body nám za to nikdo nestrhne, tak proč se tím dál zabývat?

A proč bychom měli pravopis řešit?

• Naše texty (e-maily, dopisy, dokumenty všeho druhu) jsou naší vizitkou. Co jsou platné akademické tituly hned z několika vysokých škol, když se to pak na papíře či monitoru hemží chybami. Nepůsobí to ani profesionálně, ani důvěryhodně.
• Automatické opravy nepoužívají při práci s textem zdravý selský rozum a srdce. To my, zapálení korektoři, ano. Chápeme, že si leckdo může vylámat zuby na jazykových oříšcích. Zažeňte tedy ostych a nechte si od nás poradit. Uděláme to pro vás rádi. Ono nás to totiž baví. Tomu věřte. A taky je to naše práce, náš způsob obživy. To jen tak pro pořádek, aby bylo mezi námi jasno.
• Nevím, jak se k tomu stavíte vy. Ale mně osobně dost vadí, když kolem sebe narážím na chyby typu „brno“, „mi bysme mluvily“, „s oběmi dětma“ a další skvosty.

I mně se občas povede nějaký ten jazykový „omyl“. Ale na rozdíl od těch, kterým je naše mateřština lhostejná, se alespoň snažím svému prohřešku přijít na kloub a příště už se mu pokud možno vyhnout. I já jsem jen člověk, přátelé. Ale o svůj (i váš) písemný projev se starám jako o miminko. S trpělivostí, láskou a vášní.

Co si o tom myslíte?  Je důležité pečovat o svůj ústní a písemný projev? Napište mi svůj názor pod článek do komentářů. 

Čeština se mnou je čeština pro všechny

vaše Erika