S čím mají žáci v češtině problémy?

Pojďme se společně podívat na některé češtinářské zádrhele, které dokážou školákům (co si budeme povídat, někdy i dospělým) pořádně poplést hlavu.

INTERPUNKCE

Ať už jde o jakýkoli text, bez správného psaní čárek se žáci neobejdou. Nejlepší je ukázat jim na příkladech, proč vlastně ty čárky někdy do vět píšeme, a jindy zase ne. (Nemusíme chodit až tak daleko. Zrovna čárka před spojkou a v předchozím souvětí mluví za vše.)

Žáci si například zapamatují základní poučku, že před a se čárka nepíše. Ve vyšších ročnících jim k tomu však přibude informace, že toto pravidlo neplatí za všech okolností. Ale ta už se některým z nich nestihne usadit  v hlavě. A podobně je tomu například u problematického psaní čárek před spojkami nebo, jako, než.

PSANÍ VELKÝCH PÍSMEN

Na mém blogu si o nich přečtěte v článku Mám to napsat s malým, nebo s velkým? Jeden článek však nedovede ani zdaleka obsáhnout téma, které je stále jedním z nejobtížnějších na žebříčku češtinářských chytáků (v těsném závěsu za interpunkcí, která je suverénně největším strašákem žáků, studentů i dospělých).

Nebojte, nepřijdete zkrátka. Tomuto tématu jsem věnovala celou kapitolu v knize Čeština pro všechny. Díky ní vyzrajete na takové výjimky jako např. Květnová revoluce × sametová revoluce, třicetiletá válka, Den Země × den otevřených dveří a jiné lahůdky.

PSANÍ Ú

Žádné strachy, na Ů jsem nezapomněla. Ostatně to ani žákům příliš problémů nedělá. Lehce si zapamatují, že Ů píšeme uprostřed slova a také na jeho konci. Horší už je to se psaním Ú.

Opět zde narazíme na podobný problém jako u interpunkce. Žáci si zapamatují prvotní informaci, že Ú píšeme na začátku slova. Pak jim k tomu po čase přibyde další učivo, kde je to se psaním Ú trošku jinak. Problémy pak mají ve chvílích, kdy probírají:

• Psaní Ú po předponě (zúčastnit se, neústupný),
• citoslovce (cukrú, vrkú, hú),
• slova složená (pravoúhlý),
• slova přejatá (kúra, túra, iglú,
• slova zastaralá (ocún).

PODMIŇOVACÍ ZPŮSOB

Známá bolístka velké většiny žáků. Namísto správného bychom používají nesprávné by jsme. Nechají se zmást naoko spisovným tvarem. (A doplní k tomu vskutku originální odůvodnění: „Píšeme by jsme, protože to prostě vypadá líp.“) A my pak musíme napnout všechny svoje pedagogické síly a procvičovat a procvičovat, až se jim ty správné tvary pěkně dostanou pod kůži. Však vy víte…

PSANÍ PŘEDPON S, Z

Tak na ty už jsem si posvítila v článku Když není jedno, jestli píšeme Z, nebo S. Neváhejte a klidně se do něj začtěte. Třeba z něj něco využijete ve svých hodinách češtiny.

A takto bych mohla pokračovat až do aleluja. Výuka češtiny je běh na dlouhou trať, nedá se nijak uspěchat. A je jen na nás, zapálených češtinářích, abychom to našim žákům co nejvíce usnadnili.

Líbil se vám článek? Pak neváhejte a sdílejte ho dál.

Máte k němu nějaké věcné připomínky? V tom případě se budu těšit na vaše
komentáře pod článkem.

Čeština se mnou je Čeština pro všechny.
Vaše Erika