Slyšíte hrnky?

Psst! Nastražte uši, protože hrnky v kuchyňské lince si právě něco povídají:

„To ti je život, bolí mě celý hrnek.“
„A co se ti stalo?“
„Ále… včera u snídaně pila naše Boženka mlíčko a Toník ji zas tahal za uši. Já na to jen bezmocně koukal ze stolu, pobryndaný od mlíka. Když v tom se ozvala rána, já to neubrzdil a skončil pod stolem.“
„A dál?“
„Cože?“
„Povídám, co bylo pak? Jsi snad hluchý, kámo?“
„Jo. Mám utržený obě ucha.“

STOP! Nezdá se vám, že už je tu těch uší nějak moc?
A jak to vlastně je?
Kdy používáme výraz UŠI a kdy UCHA?

V češtině rozlišujeme rod životný a neživotný. A od toho se to vše odvíjí.
Platí zde JEDNODUCHÉ PRAVIDLO:
UŠI = ŽIVOTNÉ (Karel poslouchal s nastraženýma ušima.)
UCHA = NEŽIVOTNÉ (Na sporáku stojí hrnec s oprýskanými uchy.)

Podobné případy pak platí u slov NOHY a RUCE:

NOHY = ŽIVOTNÉ (Modelka překvapila porotu svýma dlouhýma nohama.)
NOHY= NEŽIVOTNÉ (V kuchyni stál stůl s rozviklanými nohami.)
RUCE = ŽIVOTNÉ (Dítě mávalo na maminku buclatýma ručičkama.)
RUCE= NEŽIVOTNÉ (Koupím si hodinky se zlatými ručičkami.)

Jsem si jistá, že teď už vás nikdo nesplete, i kdyby se stavěl na uši. Nebo na ucha?
(Samozřejmě je správně první možnost. Už v tom máte jasno?)

Pokud potřebujete k tomuto tématu více informací, najdete je detailněji rozpracované v některém z mých dalších článků.

Chcete znát další vychytávky? Chcete dostávat informaci o mých nově publikovaných článcích? Stáhněte si můj neplacený e-book zde >>>

Čeština se mnou je Čeština pro všechny

vaše Erika