Se mnou se nemusíte bát pravopisných chyb a nudných pouček

Šokující odhalení

30.7. 2017Erika Hanáčková3091x

Připadala jsem si nejdřív jako nahá v trní. Jako figurína ve výloze. Všichni se na mě dívají. Poslouchají, co a jak říkám. A zjišťují jednu věc. Pro ně šokující. Ona si dovolí mluvit hovorově a vůbec jí to nevadí.

Mám se vůbec obhajovat?

Člověk, který se zabývá českým jazykem profesionálně, by měl i spisovně mluvit. Alespoň tak nám to vštěpovali na fakultě. Alespoň tak jsem to měla v sobě zakořeněno dlouhou dobu i já. A u toho i zůstanu. Teď totiž přijde to šokující odhalení.

Mluvím hovorově, a přesto spisovně.

I slova hovorová mají v češtině své nezastupitelné místo. I tato totiž patří mezi slova spisovná. A já vám teď prozradím, kde je můžete bez obav použít:

V běžném, neformálním hovoru,
když autor textu vypráví nějaký příběh,
v rozhovoru (jinak by nepůsobil autenticky),
v přímé řeči (promluvy osob psané v uvozovkách),
v textu s citacemi,
v referencích (když klienti hodnotí produkty a služby) na webových stránkách.

Lámete si teď hlavu s tím, jak poznáte, který výraz je hovorový a který spisovný? Jednoduše. Nakoukněte do Slovníku spisovné češtiny. Tam jich je ažaž, takže máte opravdu z čeho vybírat. A to je jistě dobrá zpráva pro všechny, kterým na naší krásné české řeči záleží.
Slovníková hesla jsou pochopitelně seřazena podle abecedy. A navíc ještě opatřena různými zkratkami. Jejich seznam najdete ve slovníku taky. Vás by ale mohly zajímat hlavně tyto dvě:

Zkratka spis. = spisovný, spisovně (např. létat).
Zkratka hovor. = hovorově, hovorový výraz (např. lítat).

Začínám živě vysílat na Facebooku. To už mnozí z vás víte. A pokud ne, tak to brzy zjistíte. Živě vysílat – to je, panečku, úplně něco jiného než točit videa. V živém vysílání totiž odhalujete kus své osobnosti. To, jak mluvíte, uvažujete, jak věci kolem sebe vnímáte. Teď a tady, bez možnosti opakovaného natáčení.

Řeknu vám, ze začátku to tedy byla pěkná fuška! Ale díky kurzu mé kamarádky Eriky Čákorové jsem se nakonec zvládla poprat se všemi technikáliemi a strachy.

Mohlo by se zdát, že v případě, když mě sleduje spousta lidí, budu svoji mluvu hlídat tak, aby byla výhradně seriózní, na vysoce odborné úrovni.

Představte si to však i z druhé strany. Bavilo by vás sledovat vysílání, kterému třeba ani nerozumíte? Ono se totiž často stává, že člověk, který používá výhradně spisovné výrazy, na vás působí příliš zkostnatěle, neosobně a upjatě. A nedivila bych se, kdybyste takovému člověku ani moc nevěřili jeho slova.

Nebudu příliš zabíhat do podrobností. Ale kupříkladu při rozpravách našich pánů politiků často vůbec netuším, co nám vlastně chtějí sdělit. Nehledě na to, že od spisovnosti až příliš často utíkají k vulgarismům. A to rozhodně není v pořádku.

Toto jsou přesně ty důvody, kvůli kterým jsem se rozhodla, že budu na živých vysíláních mluvit tak, jak mi pusa narostla. Tak, abych se cítila dobře. Protože budu-li se cítit dobře já, pak i moje vysílání budou naplněna pohodou, a ne nervozitou. Budu autentická, svá, prostě taková, jaká jsem. Taková, jakou mě znáte z komentářů na fanpage Čeština pro všechny.

Záznam jednoho z mých vysílání (17. červenec4,9 tis. zhlédnutí)

Uvědomuji si, že v mnoha případech vím víc o češtině než jiní. Ale rozhodně není mým záměrem, abych se povyšovala nad druhé jen proto, že mám v nějaké oblasti větší znalosti. A to je další z důvodů, proč tak ráda používám hovorový jazyk.

Ostatně právě blogové články, ve kterých se s láskou věnuji naší krásné české řeči, občas okořením nějakým tím hovorovým slůvkem. Ať to má ten správný šmak, ne?

Troufám si říct, že i vás více baví číst takové články, které jsou uvolněné, s nadhledem a s určitým vtipem. Protože jedině tak se už nebudete bát pravopisných chyb a těch pouček, které vás v češtině vždycky tak nudily. Na to dám krk, protože to mám už několikrát vyzkoušeno.

I na mě vždy působili lépe odborníci, kteří se nad ostatní nepovyšují a snaží se jít s tím svým davem fanoušků a klientů dál a dál za poznáním. Jednoduše, jasně, srozumitelně.

Já sama mám dodnes v paměti své učitele, profesory, lektory, kteří mě naučili mnohem víc právě tím, že byli autentičtí a sví. Pokud si však myslíte, že češtinář by neměl používat hovorový jazyk, pak váš názor samozřejmě plně respektuji.