Ubrat hodiny češtiny kvůli tělocviku?

Nedávno mne doslova nadzvedl článek, ve kterém autor uvažoval o snížení hodinové dotace českého jazyka ve prospěch tělesné výchovy.  Nic proti sportu všeho druhu, ale coby češtinář se k tomuto prostě musím vyjádřit!

Abyste neřekli, že jsem jen zaujatá a zapálená češtinářka (ehm, to tedy jsem a jsem na to hrdá), podívám se na tento problém z pozice rodiče.

Svým způsobem dovedu pochopit tělocvikáře v tom, že dnešní děti jsou často obézní, líné, pohodlné a pohyb potřebují jako sůl. Má to však jeden háček. Coby rodič mohu dopřát dětem pohyb v době jejich volného času, jen co se za nimi zaklapnou školní vrátka. I když nejsem vystudovaná tělocvikářka, chodím s dětmi plavat, jezdíme na kole, dovádějí s kamarády na hřišti, hází míčem na cíl, chytají frisbee, hrají na schovávanou, na honěnou, šplhají po všem možném i nemožném…

Nemyslím si tedy, že by naše děti měly málo pohybu. A to jsem záměrně hned nezapočítala hodiny a hodiny tréninků, které naše dcera věnuje mažoretkovému sportu. Ano, to už je sice aktivita navíc. Je na každém rodiči, nakolik své dítě do sportu zapojí. Ale i když si odečteme tuto největší pohybovou zátěž, stále ještě zbývá dost a dost možností, jak své děti rozpohybovat i mimo školu.

A teď se pojďme zaměřit pro změnu na češtinu. Potřebují ji všechny děti. Ale jen málokterý rodič dovede dítěti ve volném čase vysvětlit učivo, se kterým si zrovna neví rady (jak dítě, tak i rodič). Vychází mi z toho tedy jediné. Naopak navýšit hodiny českého jazyka na úkor… to už si doplňte sami.

Co mě k této troufalé myšlence vede?

• Narůstající počty žáků se specifickými vývojovými poruchami učení a chování. Běžná hodinová dotace vyhrazená pro český jazyk pak ani nestačí, času pro vysvětlování a upevňování učiva je velmi málo.
• I přes masivní propagaci rozvoje čtenářské gramotnosti děti stále pokulhávají ve vztahu k četbě. Nejenže velká část z nich nečte, ale ani nepíše (maximálně tak zkratkovité sms zprávy nebo vzkazy na messengeru).
• Ještě hůře jsou na tom děti s komunikací. Odnaučily se spolu hovořit tváří v tvář. Většinu záležitostí řeší z pohodlí domova, od monitoru počítače, tabletu nebo mobilního telefonu. Autentický, srdečný a lidský kontakt se bohužel často vytrácí. A s ním i schopnost používat náš krásný český jazyk v jeho podobě mluvené i psané.
• Odliv nadaných žáků na víceletá gymnázia způsobuje pokles výukové úrovně ve třídách. Učitel pak bohužel nemůže přizpůsobit učební metody nadaným žákům, kteří ve třídě zůstanou. Naopak zpomalí tempo ve prospěch těch, kteří vyžadují individuální přístup a více času na odpovědi.
• Vyučující se čím dál častěji setkávají s žáky-cizinci. A velká část z nich neovládá ani základy českého jazyka. Přicházejí do školy s tím, že rozumí jen svému mateřskému jazyku.

A přece jen mi to nedá, abych nepřidala také svoji kantorskou zkušenost.

Učila jsem na základní škole se zaměřením na tělesnou výchovu. Byly tu tedy i třídy s vyšším počtem hodin tělocviku a v nich žáci zvyklí na časté tréninky a vysokou fyzickou zátěž.

Ovšem i tito sportovně zdatní borci přicházeli po každé hodině tělesné výchovy tak unaveni, že výuky v dalších předmětech už nebyli téměř schopni.

Když si pak představím žáky, kteří mají ke sportování spíše odmítavý postoj, lituji už teď všechny pedagogy. Jejich hodiny příprav na výuku a následná snaha žáky opravdu něco naučit – to vše by se pak bohužel míjelo účinkem.

Ať už je žák na češtinu nadaný či nikoli, učiva spíše přibývá, než aby ho ubývalo. Není tedy divu, že zoufalí rodiče často hledají pomoc profesionálů, kteří by jejich děti doučovali ještě i po vyučování. Děti nestíhají pochopit učivo, kterého je hodně. A rodiče? Ti si také nevědí rady. Marná sláva, ne každý dospělý dokáže vysvětlit učivo tak, aby ho děti pochopily.

Není tedy ono ubrání hodin češtiny spíše cestou zpět? Udělejte si vlastní názor, můj už znáte.

A když už nad tím budete, milí čtenáři, přemýšlet,
napište mi do komentářů pod článkem, jak to vnímáte vy. 

Čeština se mnou je Čeština pro všechny
vaše Erika