Vaše děti se nemusí trápit s češtinou

Děti jsou naše zlatíčka, náš smysl života. Jsme průvodci na jejich cestě za poznáním. Sdílíme s nimi první úspěchy, ale také prohry, starosti a trápení. Často je to právě čeština, která naše děti trápí. Je v ní příliš mnoho pravidel na jednoho žáka školou povinného. A nejen na něj! I nám, rodičům, leckdy dojdou slova útěchy. Jak neradi pak slyšíme zoufalé:

„Mamííí, já tomu nerozumím.“
„Tatííí, poraď mi, prosím tě.“
„Já se to snad nikdy nenaučím.“
„To nezvládnu. Je to na mě moc těžký.“
„Učitelka nám to nevysvětlila.“
„Oni se to učili, když sem byl nemocnej.“
„Já chci taky jedničky jako Anička. Nestojím za nic.“

Vím, je to těžké. Někdy až srdcervoucí. Pojďme se tedy podívat na to, jak by se dalo těm našim bezradným dušičkám pomoct.

„Mamííí, já tomu nerozumím.“
„Tatííí, poraď mi, prosím tě.“

Ať už jde za maminkou nebo za tatínkem (či za babičkou a dědou), jisté je jedno. Chce to řešit, ale momentálně neví, jak na to. A vám nezbývá než si uvědomit dvě věci:

Jak je na tom vaše dítě se znalostmi češtiny?
Jak jste na tom vy?

Někdy postačí jen vaše pošťouchnutí a dítko už si pak najde vlastní cestu ke splnění úkolu. Zjistí, že mu chyběl jen jeden malý dílek do skládačky uvědomění. Ten od vás dostalo a může být v klidu. Úkol vyřešen, tradá za kamarády ven.
Co si ale budeme povídat. Od dob naší školní docházky se toho už dost změnilo. Takže se naopak můžete dostat do situace, že i vy jste bezradní. Buď znáte zcela jiný postup, který by vaše dítě ještě víc zmátl. Anebo slyšíte o tomto učivu prvně v životě, nemůžete tedy podat tu tolik očekávanou pomocnou ruku.
Nezoufejte, dokážu vás z této šlamastyky vyvést. KUKNĚTE SEM. Jsem si jistá, že vám to pomůže.

„Já se to snad nikdy nenaučím.“
„To nezvládnu. Je to na mě moc těžký.“

 A to už je horší situace. Z těchto vět úplně cítím tu bezmoc. Vaše dítě se už dopředu vzdává.
Tady už to od vás vyžaduje víc energie, času a trpělivosti. Nespraví to drobná rada. Zkuste číst mezi řádky. Co vám tím váš syn nebo dcera (či vnouče) sděluje? Necítí se dost dobré.

Je tedy na vás, abyste mu vlili tu životadárnou energii do žil. Abyste odložili všechny vaše povinnosti a zaměřili svoji pozornost na tu smutnou dětskou dušičku. (Vím, někdy vás ta čistá, krásná a milovaná bytost dokáže rozčílit doběla. Sem tam si něco vymyslí, často se jí do ničeho nechce. Ale je tu. Je vaše na celý život. Tak ho s ní prožívejte v dobrém i zlém.)

Jen u vás, ve vaší náruči, najde láskyplné pohlazení. Jen z vašich slov „vyčte“ podporu a pochopení. Jakmile se vám podaří vyléčit nemocnou dušičku vašeho zlatíčka, pak už to bude krapet jednodušší. Začne víc věřit v sebe a ve své schopnosti. A to je důležitý krok na jeho cestě za poznáním.
A ještě jedna věc. Hledejte společně způsoby, jak si SLOŽITÉ POUČKY ZJEDNODUŠIT.  Požádejte o pomoc vyučující českého jazyka. A pokud to z nějakého důvodu není možné, víte, na koho se máte obrátit…  Protože o co dříve to vašemu dítěti „docvakne“, o to větší bude mít radost, že to dokázalo. (A vy určitě taky.)

„Učitelka nám to nevysvětlila.“
„Oni se to učili, když sem byl nemocnej.“

 Možná už vás vaše ratolest několikrát zklamala nějakou tou lží. A vy jejím slovům nevěříte. Zajdete za paní učitelkou či panem učitelem a pokusíte se vše vyřešit. V klidu, bez afektu. Protože jedině tak najdete účinný způsob, jak vašemu dítěti pomoct.

Anebo tomu věříte, napnete všechny svoje síly a ujmete se vysvětlování učiva sami. Ne vždy je to ta správná cesta. Mohou přijít okamžiky, kdy se dostanete do slepé uličky, protože zkrátka a dobře nevíte kudy kam. I z tohoto labyrintu VÁS RÁDA VYVEDU, když se někde ztratíte.

„Já chci taky jedničky jako Anička. Nestojím za nic.“

Zase je tu jedna nevyléčená dušička. Záleží nám na ní, ale na druhou stranu z ní chceme vydolovat to nejlepší stůj co stůj. A tady si holt musíme sáhnout do svědomí. Nepřeháníme to s nároky na své děti? Nemusí mít přece samé jedničky. I tak je budeme bezpodmínečně milovat.

Čeština se mnou je Čeština pro všechny
vaše Erika