Vše o slovesech – 1. část

V dalším článku se dozvíte spoustu informací o slovesech. Abyste se nemuseli zdržovat jejich složitým vyhledáváním, zde je máte pěkně pohromadě.

CO SLOVESA VYJADŘUJÍ?

Slovesa (latinsky verba) vyjadřují, co osoby, zvířata a věci dělají nebo co se s nimi děje:

• děj/činnost (plave, trénuje),
• stav (sedí, čeká),
• změna stavu (omládl, zčervenala).

Slovesa ČASUJEME, patří mezi OHEBNÉ SLOVNÍ DRUHY.

CO U NICH URČUJEME?
Osoba, číslo, čas, způsob, rod, vid, třída, vzor.

OSOBA

ČÍSLO
JEDNOTNÉ (singulár),
MNOŽNÉ (plurál).

ČAS
Přítomný (prézens)
Tento čas vyjadřuje, že děj probíhá právě teď, v přítomnosti.
Např.: čtu, smějeme se, motivují.

Minulý (préteritum)
V tomto případě děj probíhal dříve, v minulosti.
Tvoří se z příčestí minulého a z přítomných tvarů slovesa být.
Např.: četl jsem, četli jsme.

Ve 2. osobě čísla jednotného lze vynechat tvar jsi. Minulý čas se pak tvoří pomocí -s, to se spojuje se slovesem, osobním zájmenem atd.
Např.: viděls to, smál ses, tys to četl.

Slovesné tvary 3. osoby čísla jednotného i množného se však tvoří jen s příčestím, bez slovesa být.
Např.: studoval, četli.

Budoucí (futurum)
Děj bude teprve probíhat, nastane později.
Tvoří se z budoucích tvarů slovesa být, tedy budu, budeš, bude, budeme, budete, budou a z infinitivu.
Např.: budu číst, budeme se smát, budou zpívat.

U některých sloves se čas budoucí vyjadřuje tvary času přítomného. Tato slovesa nemohou vyjádřit čas přítomný.Např.: půjdu, zazpíváme, zeptají se.

ZPŮSOB
Způsob oznamovací (indikativ)
Oznamuje, že slovesný děj probíhá (pracuji), probíhal (pracoval jsem) nebo bude probíhat (budu pracovat).

Způsob rozkazovací (imperativ)
Vyjadřuje rozkaz, zákaz, přání nebo prosbu.
Užívá se jen ve 2. osobě čísla jednotného (pojď), ve 2. osobě čísla množného (pojďte) a v 1. osobě čísla množného (pojďme).

V jiných osobách lze rozkazovací způsob vyjádřit pomocí částic ať, nechť, kéž.
Např.: ať se ozve, nechť přijede, kéž uspěje.

U sloves v rozkazovacím způsobu neurčujeme čas.

Způsob podmiňovací (kondicionál)
Vyjadřuje děj, který by mohl nastat za určitých podmínek nebo přání.

A) Podmiňovací přítomný
Ve tvarech podmiňovacího způsobu se velice často chybuje. Jejich správná podoba je tato:
1. osoba č. jednotné (já) bych zpíval,
2. osoba č. jednotné (ty) bys zpíval,
3. osoba č. jednotné (on) by zpíval, (ona) by zpívala, (ono) by zpívalo.

1. osoba č. množné (my) bychom zpívali,
2. osoba č. množné (vy) byste zpívali,
3. osoba č. množné (oni) by zpívali, (ony) by zpívaly, (ona) by zpívala.

Ve 2. osobě č. jednotného se u zvratných sloves užívá tvar by + ses (sis), např.: smál by ses, zpíval by sis.

B) Podmiňovací minulý
Opět přidávám správné tvary:
1. osoba č. jednotné (já) byl bych (býval) zpíval,
2. osoba č. jednotné (ty) byl bys (býval) zpíval,
3. osoba č. jednotné (on) byl by (býval) zpíval, (ona) byla by (bývala) zpívala, (ono) bylo by (bývalo) zpívalo.

1. osoba č. množné (my) bychom byli (bývali) zpívali,
2. osoba č. množné (vy) byste byli (bývali) zpívali,
3. osoba č. množné (oni) by byli (bývali) zpívali, (ony) by byly (bývaly) zpívaly, (ona) by byla (bývala) zpívala.

Tvary podmiňovacího způsobu se ve větách spojují se spojkami aby (abych, abys, aby, abychom, abyste) a kdyby (kdybych, kdybys, kdyby, kdybychom, kdybyste).

ROD
Činný (aktivum)
Původcem děje je podmět. To znamená, žeprávě podmět činí, dělá to, co vyjadřuje přísudek. Podmět je aktivní.
Například:
Zedníci staví dům.
Holčička kreslí obrázky.
(Holčička = podmět, původce děje. A činí, dělá to, co je vyjádřeno v přísudku, tedy kreslí.)

Trpný (pasivum)
U trpného rodu pro změnu podmět nečiní, nedělá to, co vyjadřuje přísudek. Činnost totiž vykonává někdo jiný.
Podmět je pasivní.
Například:
Dům je stavěn zedníky. Dům se staví.
Obrázky jsou kresleny holčičkou.
(Obrázky = podmět, ale obrázky se samy nenakreslí, protože je kreslí někdo jiný než podmět. Slovo holčičkou nemůže být podmětem, není v 1. pádu a neptáme se na něj kdo, co. Ve větě je předmětem.)

Trpný rod nelze vyjádřit u bezpředmětových sloves, která nevyjadřují činnost a nespojují se s předmětem, např.: jet, jít, lézt, ležet, sedět, stát, hořet, hřmít, svítat, pršet, umět.

VID
U sloves rozlišujeme vid dokonavý a nedokonavý.

Dokonavý
Vyjadřuje OHRANIČENÝ, UKONČENÝ DĚJ. Buď už proběhl (minulý čas), nebo teprve proběhne (budoucí čas). Slovesa dokonavá nemají tvar pro přítomný čas.

POMŮCKA – řekneme si TEĎ
Např. ustřihne (teď ustřihne a tím už je to hotovo, děj je dokončený, dokonaný – všimněte si podobnosti se slovem dokonavý).

Příklady vidu dokonavého: skočil, hodil, nakreslí, dojede, ustřihne, přinese, zbledne, koupil, položí, zavolá.

Nedokonavý
Vyjadřuje NEOHRANIČENÝ, PROBÍHAJÍCÍ DĚJ. Tedy takový, který trval, trvá, nebo bude trvat.
Slovesa nedokonavá tedy mají tvar pro všechny tři časy.

POMŮCKA – řekneme si STÁLE (děj, který je nedokonaný, není ještě ukončený).
Např. kreslí (má před sebou veliký obrázek, který stále ještě nemá hotový, stále kreslí a kreslí…, děj není ukončený).

Příklady vidu nedokonavého: skáče, hází, bruslí, lyžuje, dojíždí, stříhá, plácá, zívá, kupoval, klade.

Vidové dvojice
Dvojice sloves vidu dokonavého a nedokonavého, např.:
ostříhá (D)– stříhá (N),
zbledne (D) – bledne (N),
slíbil (D) – sliboval (N),
přečteme (D) – čteme (N),
hodil (D) – házel (N),
skočí (D) – skáče (N),
sedl (D) – sedával (N),
položil (D) – pokládal (N).

Obouvidová slovesa
Pro oba vidy mají stejný tvar, např.: darovat, obětovat, věnovat.

Jednovidová slovesa
Slovesa, která nemají vidový protějšek, např.: chtít, smět, spát, žít.

Rozkaz vyjadřujeme videm dokonavým, např.: otevři!
Zákaz vyjadřujeme videm nedokonavým, např.: neotevírej!

Věřím, že už vám jde hlava kolem ze všech informací o pátém slovním druhu. Aby toho na vás nebylo najednou příliš, brzy se dočkáte i pokračování.

Znáte-li někoho, komu by můj článek mohl pomoci, sdílejte jej dál.

Čeština se mnou je Čeština pro všechny.
Vaše Erika