Se mnou se nemusíte bát pravopisných chyb a nudných pouček

Přídavná jména označující barvy

I čeština může být barevná. Nejen množstvím slov, která má v zásobě. Nejen růzností stylů, ze kterých můžeme vybírat podle toho, při jaké příležitosti mluvíme a píšeme. Dnes si totiž posvítím přímo na barvy jako takové. Na jedné straně dovedou dost oživit náš jazyk. Ale na straně druhé i mezi barvami na nás číhá hned několik chytáčků.

Věčný optimista – ten, kdo se na svět dívá před růžové brýle, maluje si svět růžově.
Mít dobrou náladu – vyspat se do růžova.
Pesimista jako vyšitý – vidí všechno černě.
Cholerik, člověk vznětlivý – je rudý vzteky.
Ten, kdo se stydí – červený jak rak.
Člověk, kterému je nevolno – je bílý jako stěna, bílý jako křída, je zelený jak sedma.
Ten, kdo druhým závidí – je zelený závistí, je žlutý závistí.
Ten, kdo pracuje do úmoru – maká jak barevnej.
Když je něco písemně stvrzeno – je to černé na bílém.
Cestující, který nezaplatil jízdné – černý pasažér.
Splnit někomu všechna přání – snést mu modré z nebe.

Jak vidíte, barvami se to v české slovní zásobě jenom hemží. Ostatně i v osobním životě si s nimi užívám legrace ažaž. A to hlavně díky mým dětem. Společně s manželem se snažíme tak nějak výchovně působit na dvě děti školkou povinné a jedno už dospělé. A to je samo o sobě zárukou toho, že se nikdy nenudíme. A zrovna barvy se u nás v poslední době taky často řeší.

„Čáp ztratil čepičku, jakou měla barvičku? Modrooooou!“ ozývá se halasně z dětského pokojíčku. Tato hra patří momentálně u našich „školkáčků“ k těm nejoblíbenějším. S nadšením, bojovým pokřikem a patřičným hlukem běhají po pokoji a hledají.
Co? Barvy.
Odpovědí může být totiž jakákoli barva. A účelem hry pak je najít co nejdříve věc ve svém okolí, která takovou barvu má.
Nic složitého? No, dokud „lítají“ vzduchem jen barvy základní, tak je to ještě snadné. Horší to však je, když dojde třeba na meruňkovou. To pak fantazie mých dětí pracuje na plné obrátky:
„Mamííí, a to je ta meruňka ještě zelená, nebo už zralá?“
„Mamííí, a co když spadne na zem a natluče si?“
„Kdo? Ty, nebo ta meruňka?“ škádlím svoje děti, protože zbožňuji, když se pak chechtají.

Jak vidíte, i s barvami dokáže být docela zábava. Někdy nám však mohou krapet zkomplikovat psaní.

JAK JE TO SPRÁVNĚ?
Červenožlutý, nebo červeno-žlutý?
Bleděmodrý, bledě modrý, nebo bledě-modrý?
Červenomodrobílý, nebo červeno-modro-bílý?
Šeříkově fialová sukně, nebo šeříkově-fialová sukně?
Ták, barvičky, pěkně seřadit, necpěte se mi tu všechny naráz, ať tu z toho nemáme jeden různobarevný myšmaš.

ČERVENOŽLUTÝ × ČERVENO-ŽLUTÝ
ČERVENOŽLUTÝ
Jedna barva, ve které se mísí červená a žlutá. Když si představíte pomeranč, tak to je přesně ten barevný odstín, o který nám jde. Červenožlutý.
ČERVENO-ŽLUTÝ
A v tomto případě jsou to už dvě samostatné barvy vedle sebe. Například červené tričko se žlutými květy.

BLEDĚMODRÝ × BLEDĚ MODRÝ × BLEDĚ-MODRÝ
Je jedno, zda použijete variantu BLEDĚMODRÝ nebo BLEDĚ MODRÝ. Obě jsou totiž správné. A co třetí možnost? Tak s tou se vůbec nezatěžujte, jako by tu ani nebyla.

ČERVENOMODROBÍLÝ × ČERVENO-MODRO-BÍLÝ
Jedině varianta ČERVENOMODROBÍLÝ je správná. Zde se totiž předpokládá, že ani nemůže jít o jeden barevný odstín, ale o tři barvy vedle sebe. A právě proto píšeme všechny barvy jako jedno slovo. Nejčastěji je takto pospolu vídáme v podobě trikolóry nebo na naší státní vlajce.
(Tak. A máme tu z toho guláš. ČERVENOŽLUTÝ je jeden barevný odstín, ale ČERVENOMODROBÍLÝ není jeden barevný odstín? Ano, je to v pořádku. Proč je to takto matoucí? Nemám zdání. Nejraději bych tato pravidla sjednotila, ale to není holt v mých silách. Takže si to alespoň zapamatujte, ju?)

ŠEŘÍKOVĚ FIALOVÁ SUKNĚ × ŠEŘÍKOVĚ-FIALOVÁ SUKNĚ
Správně je ŠEŘÍKOVĚ FIALOVÁ SUKNĚ. Slova v tomto spojení píšeme odděleně. (Kdyby vás to zajímalo, tak jde o volné spojení příslovce a přídavného jména.) Na spojovník tedy zapomeňte.
Co to je? V češtině mu sice správně říkáme spojovník. Ale já záměrně použiji zdrobnělinu „spojovníček“. Protože je o krapánek menší než jeho kamarádka pomlčka.

O spojovníku se dozvíte víc zde >>>
Pomlčce jsem napsala přímo dopis zde >>> 

A právě spojovník a pomlčka se nám často pletou. Mějte však na paměti, že ve spojení s barvami píšeme právě spojovník, nikoli pomlčku. (Ano, vím, stylisticky poněkud slabá věta, slova „spojovník“ a „spojení“ by neměla být použita v jedné větě. Ale zde je to opět můj záměr. Protože si to tak líp co? Za-pa-ma-tu-je-te. (Vidíte? I tu ho máte. „Spojovníček“ jeden malilinkaťoučký.)

 

Čeština se mnou je Čeština pro všechny
vaše Erika

Erika Hanáčková
Jsem tu proto, abych lidem předávala své znalosti z češtiny tak, aby se pro ně stala srozumitelnou a zábavnou. Pomáhám všem uživatelům českého jazyka pochopit mnohdy složitá pravopisná pravidla a vyznat se ve sděleních, která nás dennodenně obklopují. Zde najdete můj příběh >> Napsala jsem pro vás tři e-booky 5 rad jak se neutopit v češtině>> a 6 dopisů interpunkčním znaménkům aneb jak na ně vyzrát>>aVíce než 20 pravopisných chytáků, se kterými si už nebudete lámat hlavu>>

Moje služby

Korektury textu

Copywriting

Jazykový poradce

Přepis textu

Doučování na míru

Komentáře
  • E-book ZDARMA

    "5 rad, jak se neutopit v češtině" Proplujete hladce divokými vodami češtiny.

  • Nejnovější příspěvky
  • Rubriky
  • DÁREK

    Věnuji vám zcela ZDARMA celou kapitolu z mého (v pořadí již druhého) e-booku Více než 20 pravopisných chytáků, se kterými si už nebudete lámat hlavu.