Nejčastější slohové chyby

Tentokrát odbočíme od pravopisu a zabrousíme pro změnu do slohu. Při psaní textů může totiž nastat situace, že ovládáte pravopis, umíte si dokonce poradit i s problematickým psaním čárek ve větách, a přesto nebude váš text v pořádku. Marná sláva, čas od času se dopouštíme i chyb stylistických (slohových), a mnohdy ani netušíme, že se jedná o chyby. Pojďme společně mrknout na některé z nich.

OPAKUJEME STÁLE STEJNÁ SLOVA

Říkáme jim také slova vycpávková a pravdou je, že každý z nás by nějaké takové ve své slovní zásobě našel. Například: takže, vlastně, jakoby, a tak dále, prostě, prakticky, tak určitě, víceméně a jiné nadbytečné výrazy, kterých se hned tak nedokážeme zbavit.

Schválně. Zkoušeli jste to? Čím víc myslíte na to, že dané slovo chcete ze své řeči vyškrtnout, tím častěji vám naskakuje.

Nebojte, i to má řešení. Chce to cvik a odhodlání pracovat na sobě. Pak to jde hned líp. Stačí trošku víc přemýšlet nad tím, co říkáte a píšete. (Ano, vycpávková slova se nám dokážou doslova „vecpat“ nejen do projevu mluveného, ale bohužel i do toho psaného.)

NESPRÁVNÝ SLOVOSLED

I pořadí slov ve větě má svá pravidla. Když je porušíte, nepomůže vašemu textu ani to, že v něm není jediná pravopisná chybička. Nesprávně seřazená slova dokážou vaše psané dílko úplně znehodnotit. Čtenář nepochopí, co mu chcete sdělit. Nevyzná se ve všech těch komplikovaných větách, mnohdy se i pobaví nad jejich obsahem. Například:

Vodovodní kohoutek nám spravil instalatér, který už dlouho kapal.
Přijmeme uklízečku na mytí oken a vrátného.
Pravidelně zaléváme a pečujeme o květiny.

Správně by to bylo třeba takto:
Instalatér nám spravil vodovodní kohoutek, který už dlouho kapal.
Přijmeme vrátného a pak také uklízečku na mytí oken.
Pravidelně zaléváme květiny a pečujeme o ně.

ZAPOMÍNÁME NA ODSTAVCE

Spíše než text to často vypadá jako dort, který upekl pejsek s kočičkou. Ingrediencí v podobě slov obsahuje nepočítaně, ale čert aby se v tom vyznal. Jak na to?

• Každá nová myšlenka = nový odstavec.
• Bohatě postačí odstavec o délce maximálně 4–6 řádků. (Že teď právě kontrolujete, kolik řádků mají odstavce v tomto článku? To jsem si mohla myslet. Dobrá, chvíli počkám a jedeme dál.)
• Nový odstavec začíná na novém řádku.
• Jednotlivé odstavce oddělujeme mezerou (jako například v tomto článku) nebo odsazením od kraje, které se používá především v knihách, novinách a časopisech, a to kvůli úspoře místa.

NEČTEME SI PO SOBĚ TO, CO JSME NAPSALI

A nedáme si říct a nedáme! Zkuste to a uvidíte. Při druhém čtení svého vlastního textu budete mnohdy jen kroutit hlavou se slovy: „Co sem to tam, proboha, napsal(a)!?“

Korektorka by vám mohla vyprávět… Když pracuji na korektuře, ne nadarmo provádím ještě i 3. čtení klientova textu. A světe div se, vždy v něm nějakou tu chybku ještě najdu.

Čekáte ode mě radu, jak se vymotat ze všech těch stylistických prohřešků? Tu jich máte hned několik:

• Čtěte si po sobě to, co napíšete.
• Čím více knih přečtete, tím lépe. Právě četbou knih si totiž nejlépe zafixujete ty správné tvary slov.
• Pokud na to sami nestačíte, povolejte na pomoc korektorku nebo copywriterku.

Pokud víte o někom, komu by můj článek mohl pomoci, sdílejte jej dál.
O správném psaní v češtině se dočtete i v mojí knize.

Čeština se mnou je Čeština pro všechny.
Vaše Erika