Nejčastější slohové chyby

Tentokrát odbočíme od pravopisu a zabrousíme pro změnu do slohu. Při psaní textů může totiž nastat situace, že ovládáte pravopis, ovládáte dokonce i problematické psaní čárek ve větách, a přesto nebude váš text v pořádku. Marná sláva, čas od času se dopouštíme i chyb stylistických (slohových) a mnohdy ani netušíme, že se jedná o chyby. Pojďme společně mrknout na některé z nich.

OPAKUJEME STEJNÁ SLOVA STÁLE DOKOLA

Říkáme jim také slova vycpávková a pravdou je, že každý z nás by nějaké takové ve své slovní zásobě našel. Například: takže, vlastně, jakoby, a tak dále, prostě, prakticky, tak určitě, víceméně a jiné nešvary, kterých se hned tak nedokážeme zbavit.
Schválně. Zkoušeli jste to? Čím víc myslíte na to, že dané slovo chcete ze své řeči vyškrtnout, tím častěji vám naskakuje.
Nebojte, i to má řešení. Chce to cvik a odhodlání pracovat na sobě. Pak to jde hned líp. Stačí trošku víc přemýšlet nad tím, co říkáte a píšete. (Ano, vycpávková slova se nám dokážou doslova „vecpat“ nejen do projevu mluveného, ale bohužel i do toho psaného.)

UKAZOVACÍMI ZÁJMENY ROZHODNĚ NEŠETŘÍME

Právě naopak. Vkládáme je do našich vět hlava nehlava (jinými slovy bez rozmyslu). Chcete příklady? Dobrá tedy, ale raději na ně hned po přečtení zapomeňte.

Babička bydlí tam v tom domě u té řeky, vedle toho nového obchodu.
Běžte tam tou ulicí a pak doleva a tam už to najdete.
Tak jsem volal tomu Martinovi, kdy mu mám vrátit tu vrtačku, ale on to nebral.

ZAMOTANÝ SLOVOSLED

I pořadí slov ve větě má svá pravidla. Když je porušíte, nepomůže vašemu textu ani to, že v něm není jediná pravopisná chybička. Nesprávně seřazená slova dokážou vaše psané dílko úplně znehodnotit. Čtenář nepochopí, co mu chcete sdělit. Nevyzná se ve všech těch komplikovaných větách. Například:

Vodovodní kohoutek nám spravil instalatér, který už dlouho kapal.
Přijmeme uklízečku na mytí oken a vrátného.
Pravidelně zaléváme a pečujeme o květiny.

Správně by to bylo třeba takto:
Instalatér nám spravil vodovodní kohoutek, který už dlouho kapal.
Přijmeme vrátného a pak také uklízečku na mytí oken.
Pravidelně zaléváme květiny a pečujeme o ně.

ACH TY ODSTAVCE!

Spíše než text to často vypadá jako dort, který upekl pejsek s kočičkou. Ingrediencí v podobě slov obsahuje nepočítaně, ale čert aby se v tom vyznal. Jak na to?

• Každá nová myšlenka = nový odstavec.
• Bohatě postačí odstavec o délce maximálně 4–6 řádků. (Že teď právě kontrolujete, kolik řádků mají odstavce v tomto článku? To jsem si mohla myslet. Dobrá, chvíli počkám a jedeme dál.)
• Jednotlivé odstavce oddělujeme mezerou.

NEČTEME SI PO SOBĚ TO, CO JSME NAPSALI

A nedáme si říct a nedáme! Zkuste to a uvidíte. Při druhém čtení svého vlastního textu budete mnohdy jen kroutit hlavou se slovy: „Co sem to tam, proboha, napsal(a)!?“
Korektorka by vám mohla vyprávět… Ne nadarmo provádím ještě i 3. čtení klientova textu, když pracuji na korektuře. A světe div se, vždy v něm nějakou tu chybku ještě najdu.
Čekáte ode mě radu, jak se vymotat ze všech těch stylistických prohřešků? Tu jich máte hned několik:

• Čtěte si po sobě to, co napíšete.
• Čtěte rádi, často a hodně. Četbou knih si totiž nejlépe zafixujete ty správné tvary slov.
• Pokud na to sami nestačíte, povolejte na pomoc korektorku nebo copywriterku, nejlépe obě v jedné osobě.

Dobrá zpráva pro vás je, že nemusíte chodit na míle daleko. Zůstaňte pěkně tu, na mém webu. V kontaktech vyhledejte moji e-mailovou adresu a pište, co hrdlo ráčí. Monitor mého počítače to unese a já (doufám) taky.

Čeština se mnou je Čeština pro všechny
vaše Erika