Poselství nejen začínajícímu učiteli

Záleží vám na vaší práci, jdete do ní naplno, s radostí a láskou. Jste rozhodnuti udělat to nejlepší pro vaše milované žáky. Tolik jim toho chcete předat…
Buďte i vy na chvíli malými žáčky a vraťte se zpět v čase do doby, kdy jste plni vzrušení očekávali první školní den. Hlavou vám běžely myšlenky na to, jaká či jaký asi bude… Kdo?

Vaše paní učitelka, váš pan učitel. Průvodce na cestě za poznáním, objevováním nového, za prvními úspěchy, ale i nezdary, prohrami a bolístkami. Někteří vám trpělivě naslouchali, inspirovali vás a vedli. Jiní direktivně kázali, vzbuzovali strach a vy jste je za to neměli rádi. Přesto i na takové vzpomínáte, protože formovali váš pohled na život a vše, co s ním souvisí.

Jaký by tedy měl být?

MĚL BY BÝT ČLOVĚKEM
Věřte mi, že vím, o čem mluvím. Já sama se v začátcích svého učitelského působení přistihla, že mám snahu dětem dokázat, že jsem tvor vzdělaný, a tudíž bezchybný. Představa, že udělám nějaký ten přešlap, byla pro mne nemyslitelná.
Až zkušenostmi jsem se postupně vrátila k sobě samotné. K tomu, jaká skutečně jsem. Přísná i citlivá. Důsledná i spontánní. Kreativní i unavená. Veselá i smutná. Všechna moje „já“ žáci vždycky vycítili a podle toho na mě také reagovali. Tím, že jsem si k nim našla cestičku, však reagovali s pochopením. (Někteří nedošli k pochopení nikdy, ale takový už je život. Nelze se zavděčit všem. S tím bohužel musíte počítat.)

VZDĚLANÝ, ALE POKORNÝ
Vzdělání samo o sobě ještě učitele netvoří. Ráda bych na tomto místě poradila všem studentům, aby si včas rozmysleli, zda skutečně chtějí učit. Ani červený diplom vám nepostačí k tomu, abyste zvládli všechny překážky, které vám život učitelský postaví do cesty. Mnoho mých kamarádek i kamarádů se takto hluboce zklamalo a nikdy už se ke „kantořině“ bohužel nevrátili.

OCHOTNÝ NASLOUCHAT
Děti jsou sice duše čisté, ale o to více bojácné a zranitelné. Často vám nesvěří svá trápení a obavy přímo. Umíte číst „mezi řádky“, když nasloucháte svým blízkým? Tak totéž byste měli zvládat i ve své roli učitelské.
A nemusíte to udělat hned. Stačí, když si pro žáka vyhradíte pět minut. Po hodině, o přestávce, po vyučování. Ukrojte si ze svého času a vrátí se vám to dvojnásob. Žákovi se uleví na jeho cestě za poznáním. Zjistí, že jeho problém vlastně ani problémem nebyl. A pro vás z toho vyplyne jeden příjemný bonus. Žák vás pak bude více respektovat a vnímat. Bude vědět, že jste tu pro něj. I když jen na chviličku.

SCHOPEN VZDĚLÁVAT
Že je to v případě učitele samozřejmost? Divili byste se. Ne každý umí dětem vysvětlit učivo tak, aby ho skutečně pochopily. V době svého studia jste vstřebali spoustu teoretických informací. Ovšem až praxe ukáže, zač je učitelského povolání loket. Pokud není vyučující také tak trochu psycholog a herec, příliš toho před tabulí nezmůže.

MĚL BY BÝT KREATIVNÍ A HRAVÝ
Učitel by měl sypat z rukávu spoustu nápadů, inovativních myšlenek. Měl by ovládat i nejnovější technické vymoženosti. Výuka je rázem atraktivnější a zábavnější. Tak je to kantorům neustále vštěpováno. Ale funguje to na žáky vždycky? Dá se to vše vůbec zvládnout? Popravdě? Nedá.
Přestože nám technika v mnohém usnadní naše konání, stále si stojím za tím, že živého učitele (se všemi jeho klady i zápory) nic nenahradí.

BUDU JEŠTĚ NĚKDY UČIT?
Ani nevíte, jak často si tuto otázku poslední dobou kladu. Svoje učitelské poslání jsem milovala. Chybí mi moji žáci. Naštěstí mě oni sami vyhledávají, když potřebují s něčím poradit. Anebo, a to mi obzvlášť lichotí, když si chtějí jen tak popovídat o životě a zavzpomínat na svá školní léta.

Moje životní cesta mne však zavedla až k online podnikání. Takže stále učím, ale jinak. Natolik mě to nadchlo, že si jen stěží umím představit, že bych tuto cestu opustila. A povolání učitelské? To jsem sice nedávno pověsila na hřebík, ale člověk nikdy neví…

Dolů pod článek mi napište, jak se vám daří najít společnou řeč s vašimi žáky.

Pohodové „učitelování“ vám přeji.
vaše Erika