Skupinová práce. Proč ano? Proč ne?

Dnešní doba je zaměřená na výkon. Na týmovou spolupráci. Aby každý, kdo je součástí velkého pracovního kolektivu, fungoval jako dobře seřízený hodinový strojek. Aby svědomitě plnil své úkoly a v pravidelnou dobu je pak opakoval zas a znova.
Ale stejně tak se pohlíží i na to, jak dokážeme prosadit své inovativní a neotřelé myšlenky, i když jsme jediní s takovýmto názorem. Těžké, že?
A teď si představte, že vlastně už žáci ve škole s tímto bojují den co den. Na začátku školního roku je zařadíme do uměle vytvořeného kolektivu, přidělíme jim čísla ve třídním výkazu a hotovo. Nový kolektiv je na světě a ty se s tím, milý žáčku, už nějak poper.

Proč jedna skupinka žáků dokáže spolupracovat, ale hned ta u vedlejšího stolu se ne a ne dohodnout?
Proč jsou někteří spolužáci kamarádi i mimo školní lavice, ale jiní pro sebe nenajdou slušné slovo a ubližují si pak dokonce i fyzicky?
Proč se někteří žáci mezi sebou podporují, fandí si vzájemně, ale jiní si závidí a pomlouvají se?

KAŽDÝ ŽÁK JE JINÝ

Jinak prožívá školní léta komunikativní extrovert, jinak pak uzavřený introvert. Ostatně přečtěte si můj e-book zdarma TŘÍDA PLNÁ EXTROVERTŮ A INTROVERTŮ ANEB JAK NA NĚ. A hned budete v obraze, jak s nimi pracovat, v čem jsou dobří, co se jim naopak nedaří zvládat.

Kupříkladu extrovertovi nečiní problém vyniknout, ukázat se, rychle se rozhodnout. Naopak introvert je zase dobrý v analyzování informací, v jejich rozebírání do detailů. (To jen tak na okraj, v e-booku se toho dozvíte víc.)

Není tedy divu, že právě tyto rozdíly pak vyplavou na povrch ve chvíli, kdy se rozhodnete pro skupinovou práci coby jednu z forem výuky. Pro někoho je to efektivní a oblíbený způsob učení, jiný by se mu pokud možno vyhnul.

JAK JE TO SE SKUPINOVÝM VYUČOVÁNÍM Z POHLEDU UČITELE?

I nám, dospělým, se často stává, že musíme chtě nechtě spolupracovat s těmi, kteří nejsou tak zvaně naše krevní skupina. Nebo s těmi, se kterými jsme v minulosti řešili nějaký zapeklitý spor a doteď je mezi námi dusno. Někdy je to pro nás natolik nepoživatelné sousto, že musíme bohužel ze svého pracovního místa odejít. Tak veliký vliv na nás mnohdy mají vztahy na pracovišti!

Zkusme si právě na toto vzpomenout, než začneme uvažovat o skupinové práci s žáky. A přistupujme trpělivě k těm, kteří do skupinky nějakým způsobem nezapadají. Těmto žákům se pak vyplatí zadat spíše jednodušší úkoly. Pořád je to lepší, než kdybyste je ze skupinové práce úplně vyloučili.

Pro začátek bych zvolila spíše skupinky s menším počtem žáků. (Už 3 žáci jsou skupina.) Pak záleží samozřejmě na tom, jaký je váš styl učení. Někteří učitelé vyučují skupinově velmi často, jiní tomuto postupu příliš neholdují. Proč? Všechno má své výhody i nevýhody. Pojďme se teď zaměřit právě na ta PRO a PROTI.

PROČ SKUPINOVOU PRÁCI ANO?

Na rozdíl od klasické frontální výuky se žáci cítí volněji, mohou mezi sebou i živěji komunikovat a v případě spolupráce mezi skupinami i více chodit po třídě. Zvláště pro hyperaktivní žáky je to vítaná změna.

Každá skupina dostane trošku jiný úkol, takže ve výsledku se za relativně krátkou dobu stihne probrat více učiva. Anebo naopak vyučující zadá stejný úkol všem skupinám a ty pak mají možnost pohlédnout na jedno téma hned z více úhlů. I to je pro život důležité. Vědět, že ne jen ten můj názor je ten správný. Že i ostatní mají právo na to vyjádřit svoje myšlenky.

Skupina nadaných žáků se může tématu věnovat více do hloubky. Naopak slabší žáci dostanou takový úkol, aby jen tak nezaháleli a přitom získali nové, pro ně srozumitelné informace.

Žáci mezi sebou rádi soutěží. Získat ono pomyslné první místo je pro ně mnohdy cennější než jednička v žákovské knížce. Aby však tu svoji „zlatou“ získali, musí se naučit vzájemnému respektu a spolupráci. A to je podle mého názoru ten nejhodnotnější výstup práce ve skupinkách.

PROČ SKUPINOVOU PRÁCI NE?

Učitel, který ve svých hodinách vyžaduje klidnou pracovní atmosféru, bude ze skupinového vyučování někdy až „vykolejený“. Skupinová výuka je mnohem živější a hlučnější. A od vyučujícího vyžaduje opravdu veliký kus disciplíny, aby zvládnul usměrnit celou „rozjetou“ třídu.

Každá skupinka se zaměřuje pouze na to svoje téma, na ten svůj úkol. A v závěru hodiny, při celkovém shrnutí, ji pak mnohdy ani nezajímají poznatky ostatních. Nevěnuje jim pozornost.

Pokud na sebe úkoly jednotlivých skupin navazují a každá přitom pracuje svým vlastním tempem, je pak problém se závěrečným zhodnocením práce. První skupina třeba ještě nemá vše vypracováno, ale ta poslední už se nudí.

Jednou z nejčastějších nevýhod je, že slabší žáci se tak zvaně „vezou“ s těmi nadanějšími. A to až do té míry, že odevzdají třeba i prázdný papír a naivně za něj očekávají výbornou známku, protože jejich skupina vše věděla.

Mnohdy nelze úplně přesně naplánovat, jak dlouho bude vypracování zadaných úkolů trvat. Cítí-li se pak učitel v závěru hodiny vystresován tím, že „se to nestihne“. Logicky zvýší pracovní tempo a poněkud uspíší závěrečný výstup, který je vlastně tím nejdůležitějším bodem celé hodiny. A ubere jí tím na kvalitě a hlavně efektivitě.

JAK TO VNÍMÁTE VY, KOLEGOVÉ UČITELÉ?

Přikláníte se k tomu, aby byla skupinová práce v hodinách co nejvíce využívána?
Nebo naopak této aktivitě příliš nefandíte, protože vás zdržuje od probírání nového učiva? Máte pocit, že vaše žáky spíše rozptyluje a místo aby soustředěně mysleli každý sám za sebe, tak jen odsouhlasí názory ostatních, protože je to pohodlnější?

Napište mi o tom do komentářů pod článek. Budu se těšit na vaše reakce.

Pohodové „učitelování“ vám přeji.
Vaše Erika